Dorky - fotbálkový klub

AKTUALITY
KÁDR
KONTAKT
GUESTBOOK

Aktuality


17|12|06 Je to dobrá nebo blbá sezóna? Jaká je to vlastně sezóna?

Dorky evilJako stálice třetí ligy, mohykáni oldskůlu a pionýři zeleného vyznání si Dorky podmaňují srdce, duše, mozky, jakož i jiné orgány stále většího počtu fanoušků, odborníků i lepých laiček. Není tedy divu, že i přes astronomické ceny vstupného, nápojů i psychoaktivních látek jsou fotbalové chrámy neřesti, v jejichž ponurých útrobách se ztrácí ozvěny zoufalého křiku bezmocných obětí masakrovaných divokými Dorkami, permanentně vyprodány. Cílová skupina těchto sofistikovaných performanci se nikoliv překvapivě rekrutuje převážně z řad náročných intelektuálů, excentrických labužníků, eklektických světoběžníků, ojediněle pak i astrálních bytostí a slavných osobností, každopádně však výjimečných jedinců po unifikaci mozkových procesů debilizátorem nebažících a přímými přenosy z Božkov fotbálkové ligy nezasažených.

Právě pro ně, početné dorčí ultras, kteří by pro aktuální zprávy ze svého nejmilejšího týmu i do pekla běželi, sestavil elitní žurnalistický tým speciální podzimní edici magazínu Domrdáno. Jste srdečně zváni k nahlédnutí, ovšem pouze máte–li plechový žaludek, ocelové nervy a zelený mozek. Dorky již totiž vyrostly z dětských plen, ba i z dušínovských slipů, povýšily pragmatismus na náboženství a jsou teď zlý, strašně zlý!

2. kolo
Dorky — T.C.M.T.M. 3:9 (11:20)
Hráno 29.10.06 v Molekule
Zápis z utkání

Bylo to onoho večera, kdy Měsíc na chvíli přestal honit tu žlutou kouli, co mu ukradla kačera, smečky důchodců nechaly voňavě prázdňoučké sedačky v tramvajích na pospas bezohledné mládeži, Honza Šimák odložil flašku a zšenštilí snejkaři tiše vzlykali v koutě, protože si zapomněli omotat a zlá madla jim polámala ručičky. Zkrátka celý svět ustrnul a bez dechu přihlížel nejvýznamější události od zkřížení neandrtálců s Plejáďany a vzniku druhu homo sapiens. Dorky, v oněch dávno zapomenutých časech ještě měkké, přívětivé, poddajné a hebké jako čerstvě vyprané koťátko, již nemohly déle snášet teskné pohledy ostatních hochů od rychlých tyčí toužících míti apoštoly řádu svatého elka přímo ve svém středu, v útulném žižkovském doupátku. Blahosklonně pokynuly zkorumpovaným bafuňářům, aby z kolonky "Místo, kde mrdají Dorky" nemilosrdně vyškrtli starou dobrou Petárek arenu a přidělili onen honosný titul pupíku Molekula. Okamžik nad jiné průlomový – prvního panáka, prvního karnáta, první debakl v novém hnízdečku lásky v podání jejích velekněžek sledovala tudíž s otevřeným okem a napjatým nervem všechna Boží holátka i chlupátka.

Jaká by to byla premiéra, kdyby se v zeleném dresu neukázaly šílícím davům všechny megahvězdy z proslulé dorčí líhně hospodských talentů? Na hovno! A přesně taková taky byla. Kačí, druhorozená Dorka, bezskrupulózní Jidáš oldskůlu s povolením zabíjet a nosit omotávku, vlasatá bestie, kterou aljašští medvědi straší svá medvíďata, totiž v zápisovém listě chyběl. A nebyl k nalezení ani v okolních prostorách. S chvějícími se ňadry a směsicí rozčarování, strachu a zelené v srdci jej věrné kamarádky hledaly, seč jim síly stačily. Když po několika světelných letech intenzivního pátrání prošmejdily všechny temné kouty, blízké erotické kluby i satanistické chrámy, vrátily se zklamané, zlomené, znavené a zubožené na pískoviště hřiště. Sotva se odevzdaně zavěsily na otočná opěradla, která firma Růžový hrádek ohleduplně montuje na své gymnastické přístroje, zazněl závěrečný hvizd a přiběhli TCMCMTMové s porážku princezen bojovnic stvrzujícím zápisovým listem. Trikoš popad propisku a do papíru ryl, nikdo neplakal a nikdo neprosil.

3. kolo
Baby toker — Dorky 5:7 (11:18)
Hráno 16.11.06 v Dásni
Zápis z utkání

Dramatické čtení je záhodno čas od času přerušit krátkou odbočkou, reklamkou, kulturní vložkou či oplzlým vtipem. Rád bych nyní požádal zvrhlíky, kteří si již žhavili slinné žlázy a doufali v naplnění poslední možnosti, aby si táhli po svém a nešpinili liliově čistý kód našeho feministického občasníku kurzory slizkých myší, které šmejdily po místech, jejichž pouhá existence děsí dorčí panny spolu s lidožravými omotávkami a obřími snejky v nejodpornějších nočních můrách. V koutku duše věřím, že zůstane alespoň jedna jediná neposkrvněná duše a krvavé mozoly na rukou černé otrokyně se sebezničujícím nasazením zapisující výplody chorých redaktorů budou obětí ne zcela zbytečnou. Jako výše zmíněná vložka nechť poslouží následující příběh.

Bylo nebylo, v časech, kdy tento svět ještě patřil pohádkám a snům, a ve spánku naopak lidem před očima vyvstávala šedivá všednost, zchátralé paneláky, špinavé ulice a zakouřené hospody, vylehával v jedné roztomilé pohádkové chaloupce na kvalitní, poctivě vytopené peci hloupý Honza. Z poklidné dřímoty ho znenadání vytrhla úřední obsílka s královskou pečetí. Princeznu unesl drak STOP pul kralovstvi a ruku moji dcery jejimu zachranci STOP, četl Honza. Chvíli na papír netečně zíral, pak se nadechl k heroickému výkonu, pomaličku natáhl ruku až na poličku vedle pece a zastrčil lejstro do přihrádky s ledabyle naškrabaným nápisem nevyžádaná pošta, hnedle mezi obálky nadepsané Rozveselte princeznu a staňte se králem a Zlý černokněžník hledá tovaryše, který jej přemůže a zachrání svět. Zcela vyčerpán pak nechal ruku klesnout podél pece a s léty nacvičenou jistotou navázal na uchu odborníka lahodící chrápací výkon přesně tam, kde před okamžikem přestal. O několik let později pak s blaženým úsměvem skonal na své oblíbené peci, ve své oblíbené poloze, s oblíbenou buchtou v ústech na totální selhání organismu.

Ano, vidím, že již cítíte, jak vás tento hluboký příběh naplňuje svým poselstvím. Jak přímo řve, neochvějně a nezpochybnitelně ukazuje jedinou správnou cestu, nejčistší a nejdůstojnější způsob žití. Vzepřít se osudu! Nestát se otrokem tradic! Nepropadnout zrádnému mámení prošlapaných cestiček! Zpřerážet pařáty zákeřných sudiček!

A hřejivá síla tohoto evangelia naplnila i srdce chrabrých Dorek, které se chystaly vstoupit jako Ferda mravenec do jámy mravkolevovy, na kouřem cigaretovým, který by se dal krájet, zahalený trávník arény smrti, hostince U suché dásně. Ještě nikdy zde nepožily ani bodíku, nikdy neuchránily pannenskou čest před hladovými prsty místních floutků. Tentokrát se ale obrnily ocelovou morálkou, týden meditovaly na vrcholu Mount Everestu a nahlas si s extatickým chvěním opakovaly podobenství o hloupém Honzovi.

Není divu, že pak jako armáda mudžáhidů smetly Mladistvé huliče do údolí věčných stínů a vydrancovaly dáseňskou pevnost do posledního bodu.

4. kolo
Dorky — Gbelínci 5:7 (14:17)
Hráno 19.11.06 v Molce
Zápis z utkání

Karnát ven! Karnát fuj! Karnát mínus! Takováto i jiná nepěkná hesla narušila kosmickou karmu a poskvrnila posvátný úřední dokument, jenž musel být následně v sídle vůdců hadí sekty podroben rituální očistě, zproštěn sprostoty a ďábla vymítnut. Však lítosti naší si Karnátě nezbedné nezasluhuje, bo to ono pod rouškou cti a upřímné sebelásky ruku vlastní na list zápisový vztáhlo a pověst svou samo fixou černou počmáralo. Čin hanebný to příliš již, však škůdce zákeřný zde neskončil své řádění, škody tuze strašnější napáchal, neb zápasy své bídně prováhal.

Abychom nejitřili ještě čerstvé rány, nebujili negativní emoce a zbytečně se spravedlivě nehněvali na ty, kteří si nezaslouží nic než strašlivá muka, a jejichž vinou není výsledek v posledním chlívku reportu opačný, dovolujeme si vašim ctěným zrakům doporučit jiné, neméně atraktivní oblasti zápisového listu. Dorky jsou veselé a hravé, přítulné a usměvané, a kromě drcení ňůskůlových fanatiků jim nic nečíní větší potěšení, než tuto radost, lásku, kreativitu a lidskost šířit mezi svými krásnými spolupozemšťany. Tentokrát se zaměřily především na stimulaci receptorů lásky právě prostřednictví hravosti, a jako médium v této misi za lepší svět si zvolily symbolicky onen ošklivě znectěný zápisový list.

Všichni, kdo cítíte potřebu splynout s radostným a milujícím všehomírem, hrajte si s námi! Je to snadnější, pohodlnější a levnější než kdy předtím. Popatřete svým lepým očkem na zápisový list a potěšte své skotačivé synapse malou hádankou. Vedle hnusu a špíny je na papíře vyobrazeno také šest fotbálkových triků v podobě symbolů. Kdo tuto luštěnku zdolá a názvy triků v obrázcích odhalí, zažije vlnu euforického spojení s vesmírným dobrem a řádem, v jehož lůnu se setká s milujícími avatary členek svého oblíbeného fotbálkového klubu.

No řeněte, není to lepší než nějaké točení hranatými madly v potu a krvi žižkovských doupat necudnosti?

5. kolo
Rychlá rota — Dorky 8:4 (17:11)
Hráno 3.12.06 v Buldoku

Když se nedaří, co se dařit má, když ti smůla sedí na hřbetě, když se nedaří, co se dařit má, tak i sestra Dorka sere tě, když se nedaří, co se dařit má, když tvou ruku tužka ovládá, když se nedaří, co se dařit má, další vítězství se odkládá.

O úspěchu a neúspěchu často rozhodují maličkosti, jako když si David Beckham před rozhodující penaltou zapomene zavázat tkaničku, nadějná herečka místo na casting do Amélie z Montmartru zabloudí na konkurz Chobotniček z třetího patra, či si Darth Vader nedá před posledním výletem na Hvězdu smrti meč do nabíječky. I onoho neradostného nuselského večera mohlo být vše jinak. Stačilo pár mrzkých měsíců tréninku navíc, pět až deset lepších hráčů na soupisce, několik kapek klistýru v půllitrech soupeřů, nebo jen použít moderní a stále více oblíbenou metodu – s více či méně kalou záminkou zápas nemilosrdně zkontumovat ve svůj prospěch. Všechny tyto cesty však byly pro zjemnělou třetiligovou šlechtu příliš drastické, až na poslední jmenovanou, kterou se naopak divá dvčata rozhodla od příštího kola rozjet ve velkém a se sluncem v duši se prokontumovat do první ligy (nepřepínejte!).

Slova chvály o zatím posledním představení vždy pevně zavázaných a ostře nabroušených dorosteneckých cviček na prknech, která znamenají věčné zapomnění, se hledají jen těžko, a slovy opovržení, ostré kritiky, hněvu a rozčarování bychom si zde srali do vlastního pelíšku. Proto s laskavým dovolením raději nenápadně odvedeme očko drahého čtenáře po písmenkové pěšince k tématu s vrcholovýcm sportem zcela nesouvisejícímu, leč neméně atraktivnímu, mozkozávity zakrucujícímu, ba ducha obohacujícímu.

Takže, dámy a pánové, račte pokračovat těmito dvěřmi.

Až bude vaše touha po vědění ukojena, srdce láskou k bližnímu naplněno, vaše víra upevněna případně teprve objevena, a pocítíte opět nutkání pošpinit svou čerstvě vybělenou, čistotou zářící auru hříchem nejtěžším, konzumací nevkusných, štvavých, jedovatých, lživých kacířských slov, v klidu se vraťte k našemu magazínu, který se pro vás bude vždy a za všech okolností usilovně snažit pěstovat ty nejpokleslejší literární formy i obsahy v celém tom našem přerostlém hejnu atomů.


Tak a dost. Je na čase učinit přítrž nevázanému řádění padlých redaktorů. Jak si jistě pozorný příznivec kvalitního sportovního čtení všiml, rádobyžurnalisté z magazínu Domrdáno jsou mrdky a lemplové. Místo aby poctivě, pravdivě a podrobně vylíčili dychtivým fanouškům strasti a slasti podzimního putování jejich milovaného klubu, vyloženě zde vaří z vody, s fakty zacházejí jako s plácačkou na mouchy a snaží se odvést pozornost prázdnými frázemi či dokonce odkazy na produkty cizí píle. Řekněme fakof bulvarizaci!

Od příštího čísla bude velectěným čtenářům opět k dispozici toho času kvalitního fotbálku beztak neschopný Karnát, muž stručného a břitkého projevu, vlhkého humoru a suchého hrdla.

Abychom dostáli stavovské cti, pokusíme se zachránit trosky článku a zodpovědět v několika bodech otázku vytesanou v průčelí tohoto textu. Jaké jakosti tedy tato sezóna k dnešnímu datu dosahuje?

Máme zde klady:

  • Dorky poctivě pijí semafor a nechodí na červenou.
  • Dorky mají krásný nový pokřik.
  • Dorky stále ještě nejsou na sestup.

Aj zápory:

  • Dorky poctivě pijí semafor a na trénink kálejí.
  • Dorky se při explozích hambatosti vlastního pokřiku stydlivě schovávají pod stoly.
  • Dorky stále ještě nejsou na postup.

Sečteno, podtrženo, pravda je někde tam venku.