Dorky - fotbálkový klub

AKTUALITY
KÁDR
KONTAKT
GUESTBOOK

Aktuality


13|01|06 Zimní tlení

Zimní tlení Recapitulatio, aneb co nezbedné Dorky dělaly, když jste se nekoukali. Bude to ještě zvrhlejší a perverznější než jste se báli, a dokonce i na fotbálek možná dojde. Mládeži přístupné od 18 let věku a 8 let fotbálkové praxe!

Pozor, délka článku je větší než malá… A koukejte klikat na všechny odkazy!

Dorky již okupují třetiligové pláně déle než dinosauři třetihorní přesličkové háje, a stejně jako veleplazi odhodili šupiny a začali chodit po dvou a pít pivo, i chrabré Amazonky procházejí generační i genderovou proměnou. Do každého zápasu vybíhá jedenáctka v jiném složení, fluktuace kádru si nezadá s výkladní skříní pražského hokeje, mladší samci nahrazují staré, silnější psi mrdají a ženský element se pomalu vytrácí.

Obklopeny ve své milované třetí lize smečkou neznámých týmů pochybné kvality a zužovány zdravotními, psychickými, milostnými i jinými rozličnými životními problémy… V takto pohnutých chvílích i udatný Kapitán Karnát tráví nejednu bezesnou noc na zápraží svého wigwamu a kalným zrakem hledí ke hvězdám doufajíc, že ve stříbrném prachu spatří záblesk naděje, že mu bůh měsíce sešle po Mléčné dráze malý útržek své moudrosti, nebo že aspoň zavolá Pelta.

Ničeho takového se ale nedočká, a tak se Dorky potácejí od jednoho rozpačitého výsledku k druhému, třetímu i čtvrtému, vzávají se bodů bez boje, a ultimativní cíl mise 2005/2006 – klidný střed tabulky – se ztrácí z dostřelu.

Jak známo, pohled na cizí trable je nejlepší lék, a proto přeji všem potácejícím a hledajícím se duším příjemnou terapeutickou chvilku při čtení následujících řádků. Hardcore Dorky fans naopak ve vlastním zájmu opustí tento virtuální prostor a vydají se dělat něco užitečnějšího, třeba jít ven poznávat nové báječné mladé lidi :-)

3. kolo
Dorky — Niemandos Commandos A 4:8 (11:19)
Hráno 6.11.05 v Z baru
Zápis z utkání

Dorčí domácí fotbálkový svatostánek, přezdívaný Wembley třetí ligy, již nedokázal svou kapacitou uspokojovat stále se zvyšující poptávku nadšeného diváctva po kvalitní oldschoolové hře a po mírné rekonstrukci je nyní schopen pojmout statisíce zájemců. Během prací poskytl azyl v Z baru tým Niemandos Commandos, ovšem neváhal si říct o nekřesťansky vysoké nájemné v podobě tří bodů ze vzájemného zápasu. Je to skandál, a až se naše legitimní stížnost dostane na řadu ve Štrasburku, nepřejte si vidět ten mazec!

Stálice hvězdného nebe ligy Kačí nechal tentokrát tým na holičkách, a jeho statečný náhradník Ráďa se bil sice srdnatě, leč nepříliš úspěšně - jeho pobyty u stolu se s podezřele vysokou intenzitou shodovaly s přírůstky na kontě prohraných her. Nicméně statistika nuda je, dělá zlou krev a předchází pád, proto také byla z těchto stránek exkomunikována a živoří ve strašném vyhnanství u Pepého v kanceláři.

4. kolo
To je jedno — Dorky 6:7 (19:19)
Hráno 13.11.05 ve Visitoru

Jedno jim to rozhodně nebylo, patrně narozdíl od Dorek, které tradičně ztratily slibný náskok. Zápas tak dospěl do historicky prvního Dorčího prodloužení. Sázkové kanceláře si mnuly ruce, protože tohle nikdo nečekal, a zúčastněné týmy si lámaly hlavy, jak že se to vlastně v ouvrtajmu kope a který blbec psal ty pravidla.

V panické hrůze před silou naší ofenzívy si soupeři zvolili za disciplínu zaslíbenou válku brankářů. Sami si tak vybrali způsob popravy a záhy se staženýma půlkama tajili dechy nad vražděním svých gólmanských neviňátek rukou Kapitána "Old Firehanda" Karnáta.

Dnešní média na nás valí ze všech stran plné tankery negativních informací. Ilustrovaný magazín Dorky takový není a nikdy nebude. Když je příležitost někoho za něco pochválit, nad něčím se zaradovat, něčím se rozveselit, nebojí se jít proti dobovým trendům, riskovat nezájem cílové skupiny 35 – 70 let bez maturity a sázet na intelektuální výši své čtenářské obce, která si uvědomuje, že jedna minuta radosti člověku přidá vteřinu života. Proto se zde, na tomto místě, zcela transparentně a jasně nebojím prohlásit, že Visitor je báječný klub a hrají v něm sympatické týmy plné krásných a pozitivních lidí. Klidně si mě kamenujte, za svobodu pozitivního slova bych dal život.

5. kolo
Dorky — Velbloud stáj 8:4 (18:12)
Hráno 24.11.05 u Petárka
Zápis z utkání

Kačí se vrátil do sestavy a s ním i tříbodové zisky. Tedy jeden zisk… I tak ale byla radost veliká a oslava patřičná. Pivo teklo proudem, ženy odhazovaly stud, svršky i spodky a omastek tekl z tučných podbradků na usměvavé břichy. Hodokvas zkrátka stál za to, čehož nejlepším důkazem budiž, že následující (ani žádný další) den nezůstalo v šedých závitech mozkových kapitána po vzpomínkách na průběh zápasu ani malé bezvýznamné nic.

Snad laskavý čtenář promine a na usmířenou nepohrdne báječným vtipem o blondýnkách, který je k zhlédnutí zde.

6. kolo
Dorky — Boo represent 5:7 (12:16)
Hráno 11.12.05 u Petárka
Zápis z utkání

Proti favoritu skupiny nastoupily Dorky v optimálním složení, přesto se z bodů netěšily. Zkusily použít starou dobrou taktiku reverzního přepálení zápasu a začátek úspěšně vypustily. Dokonce i Kačí zatnul zuby a prohrál jedničku, čímž dostal soupeře do nezáviděníhodného vedení 4:1.

Nad Boo se stahovala mračna a když Poseidon udeřil trojzubcem, mohutná cunami je vrhla na ostré útesy Mysu beznaděje. Tam se do jejich bezvládných mršin zakously piraně, chobotnice, krabi a Dorky a trhaly je na kouštíčky.

Doboví kronikáři sice tvrdí, že tato apokalypsa trvala sedmero věků, ze spolehlivých zdrojů se ale předním badatelům podařilo zjistit, že skutečná doba Booí recese byla pouhé dva legy. Pak si Poseidon odskočil na uherák s hořticí, piraně zalezly zpátky mezi korály a Dorky dostaly od exmršin klepec, který už za rozhodnutého stavuj jen přikrášlil dvěma výhrami Karnát s Markem.

7. kolo
City of bubu — Dorky 7:6 (18:15)
Hráno 10.1.05 v Bamboo

Po vánočních orgiích zastihl nový rok Dorky značně nerozehrané a v pokročilém stadiu rozkladu. Kačí, Bára a Ráďa nebyli vůbec, Maginovi krvácející tepnu na Jágrově (=levém) malíčku jentaktak drželo pár podomácku zhotovených stehů a Karnátovo napuchlé stehno hrozilo protrhnout jeho XXL manžestráky. Narychlo ulovená posila s tváří andílka jménem Joko stála před nazáviděníhodným debutem plným tlaků, napětí a pružin.

Dusivou atmosféru naštěstí protrhli vykutálení příslušníci domácího družstva. Již předem zajistili Dorkám dodávku zlatavých náladybudičů přímo pod sladké frňáčky tím, že jim mazaně v nabité hospodě nezamluvili místo u stolu, a divoholky byly nuceny trávit prodlevy mezi zápasy na barových štamgastseslích, smrtelně blízko prudce návykovým látkám značky Budweiser. Navíc chlapci ze City nezapřeli rozvernou povahu a výtečným vtipem (mimochodem, už jste četli ten o blondýkách?) zahnaly chmury Dorek nad ztrátou bodů. Na to ale musím načnout další odstavec. Nebojte, na jeho konci to vyklopím.

Třetí liga je bezedná studnice nových zážitků a setkání. I v páté sezóně má Dorky stále čím překvapovat. Řekli byste třeba, že někdy potkáte tým, jenž nasazuje dva útočníky, z nichž každý v jakémkoliv okamžiku zápasu, kdy má míček na trojce, zkusí pokaždé tu samou fintu? Tvrdohlavě, ať kolem padají trakaře, létají půllitry, stříká krev, ať se mu daří nebo nedaří, za všech okolností si hraje svojí stahovačku. Nevěříte? Tak přesně tento zajímavý přírodní úkaz měly Dorky možnost v Bamboo sledovat z až příliš velké blízkosti. Jednou, dvakrát, desetkrát proti tomu zasáhnout je brnkačka. Ale stereotyp je sviňa a tisíc komárů zabilo velblouda, popadesáté již propadá brankář malomyslnosti a v zájmu zachování vlastního duševního zdraví raději svými pajďuly před míčkem uhýbá. A jak to všechno souvisí s předchozím odstavcem? Když už v pozdní fázi zápasu půlka Dorčí bandy spala a druhá si rvala vlasy nudou, vyskočila po jedné prohrané hře příslušnice City jako čertík z krabičky a začala rozhořčeně obviňovat naše milé, oldschoolově kreativním srdcem standardně vybavené Dorky z jednotvárné hry! Ještě vnuci našich vnuků budou po nocích slýchat ozvěny bujarých erupcí smíchu, který se z mocných Dorčích hrdel rozléhal celými Modřany…

Když si utřely slzy smíchu, vrátily se Dorky k seriózní hře. Zápas právě vrcholil a vedení 6:5 slibovalo tučnou bodovou sklizeň. Všichni čekali, že se Karnát zhostí svého kapitánského řemesla se ctí a ve volném nasazení nadělá z protivníků okurkový salát. Leč nestalo se tak. Kapitán uvěřil slibu věrného druha Magina, že s Markem úspěšně završí zteč bubuměsta. M-komando se skutečně rvalo s lítostí bájných reků, však vítězné extáze jim nebylo dáno zakusit.

Nastalo prodloužení, prapodivný výmysl bafuňářů z ČFO, který odkopnul starou dobrou sestru remízu na smetiště dějin. V panické hrůze před silou naší defenzívy si soupeři zvolili za disciplínu zaslíbenou penalty. Všichni čekali, že se Karnát zhostí svého kapitánského řemesla se ctí a nadělá z protivníka těstovinový salát. Leč nestalo se tak. Kapitán uvěřil slibu věrného druha Marka, že sám úspěšně završí zteč bubuměsta… zdá se vám, že jste tohle už jednou četli? Opakování je matka moudrosti! A ví to i Marek; i v druhém rozhoďáku bojoval statečně, ale neúspěšně.


A to je pro dnešek vše, přátelé. Všichni už víme, že Kapitán Karnát je líné prase, takže kdo by od něj čekal v brzké době další porci písmenkové polívky, ať si radši zajde na guláš.