Dorky - fotbálkový klub

AKTUALITY
KÁDR
KONTAKT
GUESTBOOK

Aktuality


05|02|04 Aktivní bilance s JPR nyní ještě aktivnější

Hráči mocných Dorek už jsou zkušení třetiligoví harcovníci. Díky chytré taktice a týmové spolupráci jsme na domácím stadionu naservírovali již tradičním obětem našich útočných choutek, týmu JPR, do zlatova opečený nášup 8:4.

10. kolo
Dorky — JPR 8:4 (17:10)
Hráno 31.1.04 v Lužické
Zápis z utkání

Naše nejkrásnější dorka Bára teď před dvěma kulatými kousky dřeva v rukou dává přednost jednomu prknu na nohou, neboli místo fotbálku hraje snowboard. Vyrovnat se s její nepřítomností, to je jeden z náročných úkolů na cestě Dorek za nehynoucí slávou, dlážděné skalpy pokořených soupeřů.

Dalším úkolem bylo vyrovnat se s akutním záchvatem tužky, který zasáhl jindy neohroženého vůdce, náčelníka a kapitána kmene. Nepomáhaly ani magické rituály a vzývání všemocného Elka a kormidlo lodi vítězství musel převzít zástupce kapitána Kačí. Za perfektní absolvování náročné mise mu bude uděleno vyznamenání řád bílého míčku

Především na začátku zápasu jsme uplatnili naše mnohaleté ligové zkušenosti. Vzpomněli jsme na pravidlo číslo jedna: nepřepálit začátek! JPR sedli na lep a sladkou návnadu v podobě prvních dvou her zbaštili i s navijákem. Zasekli jsme udici a pěkně si s překvapeným úlovkem pohráli. Než se vzpamatovali, vytřepali jsme z nich dvě dvojky, Kačí navrch přidal elegantní vítězství v jedničce a ještě od cesty jsme jim do baťůžku přibalili lekci takticko-týmové koordinace ve hře čtyři proti čtyřem.

JPR v poločase provedli několik změn v sestavě ve snaze zastavit nemilosrdně rozjetou válečnou mašinu krutých Dorek. Šanci měli pramalou, jako praví bojovníci ale dokážeme ocenit statečnost soupeře a dali jsme jim šanci na důstojné finále. Taktickou udržovací hrou jsme abolvovali druhou sérii dvojek se stále stejným mírným náskokem. Dvě hry jsme prohráli, dvě vyhráli a za stavu 6:4 před posledními dvěma hrami jsme tak nechali hostům naději na bodový zisk. Odborně se tomu říká hra kočky s myší :-)

Ne že bych jako kapitán nevěřil v Kačího a Honzovy schopnosti rozhodovat ve volném nasazení, ale považoval jsem za svojí morální povinnost alespoň jednou za zápas podat důstojný výkon a moci pak hrdě třímat válečnou zástavu armády Dorek. Příjemnou atmosféru domácí hospůdky proťalo několik dunících elek a tři body byly naše.

Kačí s Honzou mi pak chtěli jemně naznačili, že jsem se nemusel tak namáhat a vyhráli i poslední hru. Dobrý úmysl poněkud zkomplikovali hráči JPR, kteří houževnatě kladli odpor až do posledního míče. Po půlhodinovém tie-breaku se dílo konečně podařilo a bylo vymalováno.