Dorky - fotbálkový klub

AKTUALITY
KÁDR
KONTAKT
GUESTBOOK

Aktuality


14|01|04 Kdo s tužkou zachází, tužkou taky schází

Opět jsme se nechali unést přívětivou atmosférou našeho báječného domácího hřiště a nějak jsme při tom nevzali na vědomí, že soupeři si sem nepřijeli užívat domáckou pohodu, ba naopak, jsou to krvežíznivé bestie lačnící po našich drahocenných bodech. V posledních dvou hrách jsme protužkovali zápas s Molekulou 5:7.

6. kolo
Dorky — Molekula 5:7 (11:15)
Hráno 11.1.04 v Lužické

Na stadionu v Lužické jsme se sešli v poněkud rozšířené sestavě. Ke mně, Kačímu, Honzovi, Trikošovi a Báře se tentokrát přidala i Vánoční Nerozehranost. Ačkoliv jí nikdo nezval, a dokonce ani není na naší soupisce, zapojila se na naší straně stolu do skoro všech legů. Nechci tvrdit, že hrála přímo špatně, ale doufám, že se tu příště už neukáže.

Hned první zápas naznačil, jakým směrem se bude utkání vyvíjet. Trpělivě jsem se vzadu držel tyčí, s nonšalantním zívnutím odrážel krátká elka molekuláka a čekal, až Kačí do nezištně připravené díry v soupeřově obraně nasází stovky elkáčů. Leč nestalo se. Stalo se jen to, co se stát muselo, a to sice že jsme prohráli.

Ani jsem nestačil promluvit k týmu v tom smyslu, že takhle by to dál nešlo a Molekula si vesele vedla 3:0. Vzal jsem tedy náš jiskřivý klenot Báru, jejíž originální styl nepodléhá sezónním výkyvům a ukázali jsme soupeřům, jak pálivé jsou v Lužické ďábelské tousty (= vyhráli jsme ;-).

Jako když se Jekyll mění v Hydea to vypadá, když se z Kačího stává Pan Jednička. Ať hraje ve dvojkách jakkoliv, jakmile se ocitne za stolem sám, jeho ruce se promění v zabijácké tygří pařáty a jeho oči spalujícím pohledem drtí soupeřovy panáčky na prach. Ano, modří již správně tuší, že po prvních jedničkách jsme snížili na 3:2...

Alespoň ve čtyřce tým chvíli šlapal tak jak měl. Po naší zničující ofenzivní smršti se molekuly rozpadly na pouhé atomy. Kapitán v tu chvíli vycítil šanci na zvrat a nebojácně zvolal: Vypusťte Krakena! Z lavičky se zvednul do té doby odpočívající Kraken Patrik a nemilosrdně nahradil v sestavě Kačího.

Do utkání vpadnul jako opravdový živel a obě své následující dvojky se mnou i s Bárou vyhrál. V rámci naší povánoční strategie "jednou jsi dole jednou nahoře" jsme ale druhé dvě dvojky darovali soupeřům a o vítězi tak měly rozhodnout až poslední dva zápasy.

Plný odhodlání a mladistvého elánu jsem se vrhnul na svého molekuláckého protivníka v jedničce. Když jsem mu ale předvedl několik brilantních gólových triků, místo uznalého pokyvování hlavou se jal posílat do mého brankového otvoru jeden tečovaný míč za druhým. Sice se tvářil, jako že "já nic, to samo", ale my víme svoje.

Po dešti haluzáků mohli ještě vybojovat čestnou remízu Kačí s Krakenem, ale jim dvěma asi není souzeno společně rozhodovat zápasy. Bojovali sice statečně, ale z originiálních tří bodů made in Lužická se nakonec radovala Molekula.