Dorky - fotbálkový klub

AKTUALITY
KÁDR
KONTAKT
GUESTBOOK

Aktuality


09|12|03 Reného elko — Dorky 6:6

Dorky mají mírumilovnou povahu. Proto jsme se nakonec smilovali a nechali na Lukách několik přeživších (pro zachování týmu do jarní odvety) a taky jeden bod.

7. kolo
Luka city snipers — Dorky 6:6 (15:14)
Hráno 7.12.03 v Brazila baru
Zápis z utkání

Na západní periferii se žlutym metrem sjela obvyklá sestava: já, Kačí, Trikoš, Honza a Bára. Během zkoumání terénu jsme zjistili, že domácí stadion oplývá jen jedním stolem. Vytáhli jsme proto z domova donesené mikulášské nadílky a začali se důkladně posilňovat před dlouhou bitvou.

Ještě jsme ani nestihli rozhýbat namrzlé končetiny a banda snajprs nás hnala ke stolu. Na lavičce zůstal sedět žolík Trikoš, v první linii jsme se na soupeře vrhli já s Kačenkou. A aby to nebyl začátek pouze propagační, nelitovali jsme svého času a utkání protahovali co to šlo. To byla práce hlavně pro Ondru, který zatnul zuby a poctivě zahazoval jednu šanci za druhou. René na druhé straně byl ale ještě důslednější a míčku se pro jistotu vůbec nedotýkal, takže první bod nakonec skončil na naší straně.

Pak nastoupil Honza, který se už asi díval na stránky a přišlo mu blbý, že má ze všech nejlepší statistiky. Rozhodnul se konat a konal opravdu rozhodně. Nejenže prohrál následující dvojky s Bárou a s Kačím, ale neváhal se skomností sobě vlastní přenechat té partičce z Bohem zapomenutého kraje všechny hry, kterých se zúčastnil.

Jen tak jsme na sebe s klukama ze snajprs mrkli a dohodli jsme se, že se ve vedení budeme spravedlivě střídat, slov nebylo potřeba. Bára o tom nevěděla a chtěla i dvojku se mnou pustit těm nebožákům ze sídliště, musel jsem se proto zasnažit a všechny góly dát sám.
Jedničku si pro sebe vyhradil mistr Kačí a nebál se pořádně si jí vychutnat. Dokonce nechal Reného vyhrát jeden leg a pak s přehledem vrátil vedení na naší stranu.

Bohužel, a to nás hodně mrzí, jsme vyrovnanému průběhu zápasu museli obětovat naší parádní disciplínu, ve které nám celá 3. liga leží u kolen. Rvalo nám to srdce, ale férově jsme jí nechali snajprs 2:0 bez jakéhokoliv odporu.

V poločase nás opustila naše jediná pravá dorka Bára a místo ní naskočil úderník Trikoš. Silou tsunami vtrhnul na hrací plochu a ve spolupráci s pomalu se probouzejícím Kačím smetli Reného s Moudrákem 2:0.

Na řadě byli snajprs. Věděli jsme to a dželmenskou dohodu jsme, jak bývá naším dobrým zvykem, dodrželi. Další dvě dvojky byly jejich a přechodné vedení v zápase jim jistě dalo zapomenou na drsný život na žlutém metru.

Radovat se jim nebylo dopřáno na dlouho. Dost bylo milosrdenství, řekl jsem si. Vzal jsem Kačího, naleštil si kopačky a s jistotou buldozeru získal osmou dvojku a hned potom jedničku jednoznačným poměrem 2:0.

Byl čas odhodit masku samaritánů a zasadit soupeřům poslední ránu v podobě all-star volného nasazení já — Kačí. Pak mi ale spočinul zrak na Patrikovi. Spolehlivý obránce, často trpělivě vyčkávající na lavičce a neúnavně povzbuzující tým, a především věrný druh a společník, trmácející se v třeskutých mrazech až sem, na samou výspu civilizace, ten že by měl dostat šanci jen ve dvou zápasech? Tak to tedy ne! Hned jsem ho zapsal na poslední dvojku a zabil tak dvě mouchy jednou ranou. Spolu s Kačím u stolu totiž jen tak postáli a nechali snajprsáky uniknout domácí ostudě.

Remíza 6:6 je nakonec rozumným řešením, které nenaruší přátelské vztahy mezi tábory obou týmů a zároveň nechává velkoryse otevřené možnosti pro jarní odvetu.